Bubeníčci, těžko říct pokolikátý už. Něco ke stovce asi, každou chvíli. Nic novýho pod sluncem, stejný místo, stejný lidi... v pohodě. Takovej malej sociální stereotyp. Jednou do měsíce se potkám s lidma, se kterýma se jinak nepotkám pokud možno vůbec. Ahoj, rád tě vidím, jak je. Dneska těžko pokecáme, čas je mi v patách...

1 komentář(e/ů):
Na druhou stranu je celkem příjemné zjistit, že některé věci se ani po roce a půl nemění a udržují si svou zaběhlou úroveň kvality a stylu. Kupříkladu Božkov a krása moravských dam.
Přidat komentář