Myslel jsem si, že mě tahle zkušenost nebude strašit ve snu, ale bohužel je to celé jinak - nestraší, ale zapomenout nemohu. Kdysi dávno existoval diskusní server Průvodce a jeho přidružená výroba, internetový časopis "magazin.pruvodce.cz". Bla bla bla, kdeže ty loňský sněhy jsou, říkám to jen pro ilustraci, jako úvod do situace. Když Průvodce umřel a vznikl diskusní server Okoun, časopis už mlel z posledního a jedna z mála věcí, která se dochovala, byl plán následující redakční schůze: Příští redakční sraz domluven na pondělí 2. května kolem 19:00 ve Vinohradské restauraci. Od té doby se tam každý rok scházíme. Trochu jako v té povídce Otakara Batličky o dobrodruzích, co nakonec nepřijde žádný. Letos připadl sentimentální večírek na 2. květen, takže jsem se, jako každý rok, vydal do zmíněné restaurace. Jako první přišel přítel Lomoz a... a následující dvě hodiny jsme tam seděli sami. Jako v té povídce. Když jsme po dvou hodinách požádali o kafe a účet, přišel přítel Barclay a chvíli po něm i přítel Absolution. Takže prima, nakonec to nebylo úplně jako v té povídce, nebo to ještě nebyla ta předposlední iterace. Nicméně to stále není důvod, proč vyprávím tuhle ošklivou pohádku.
Zajímalo by mě, kdo vymyslel, že budeme chodit zrovna do týhle knajpy. Když jsem si objednal první Staropramen a uhasil žízeň, všiml jsem si, že je kromobyčejně hnusný. A že to je informace, která pro mě není žádná novinka. Zkusil jsem Stellu. Lahvovou. Odvážně ji lili přímo do sklenic Staropramen (když už se to dělá ve stejném pivovaru) a nebylo se čemu divit, hnusná byla snad ještě víc, než ten Staropramen. Dovedlo mě to k poznání, že problém bude asi v těch sklenicích. Zkusil jsem i jídlo, cibulačka skrývala toast, který připomínal něco z odpadu (ale jinak ušla), ovšem nakládaný hermelín jsem považoval za trochu tužší ekvivalent tamního Staropramenu. I přílohový chleba vypadal, že byl ve slevě. Přítel Barclay navrhl, že si dáme panáka, v lístku jsme objevili Jamesona. Bohužel nebyl, stejně jako Tullamore Dew. Vtipná paní výčepní se v tu chvíli zamyslela a opravila svůj názor na Jamesona - "ňákej tam bude". Ano, i ta whisky byla hnusná. Asi za to mohl fakt, že když jsme k ní nedůvěřivě čichali a Absolution si došel pro panáka přímo na bar, zjistilo se, že ve skutečnosti se jedná o Johnnyho Walkera. Stejné písmeno na začátku asi mate, koneckonců bába nebo sníh... Dál jsme raději pili rum. Vtipné historky se ještě nějaký čas kumulovaly a já jsem postupně pochopil, proč jsme v té jedním slovem obrovské hospodě téměř v centru Prahy skoro sami. Nakonec paní při odchodu sešikanovala Lomoze a mohli jsme konečně vypadnout pryč, měl jsem vážně intenzivní pocit, že kdybysme tam byli až do opravdové zavíračky, tak nás asi u východu skalpovali.
Tak jenom doufám, že to do příštího roku zvládnou zavřít a my budem moct jít někam jinam.
0 komentář(e/ů):
Okomentovat