Á tři dva

Opět jeden drobný postřeh z webové titulky "kulturního týdeníku A2". V pravém sloupci nachází se rubrika "Nepřehlédněte", zřejmě - dosud jsem to nezkoumal - webový výlov z malých recenzí či anotací otiskovaných vždy uvnitř časopisu. Zpravidla se skládá z upozornění na knížku, film, cd, někdy snad i divadlo, či výstavu - přesně nevím, neboť rubriku zpravidla nečtu. Jako češtinář jsem však tentokrát nedokázal přehlédnout zprávu o knížce věnované právěže českému jazyku. Uvádím doslova:

Pavla Loucká: Dech, duch a duše češtiny

Popularizační sbírka esejů o češtině pro mladé čtenáře by mohla mít motto: „O češtinu je třeba pečovat. Měla by jít s duchem doby, nesmí však zůstat bezduchá.“ Pavla Loucká, jež má s popularizací vědy řadu zkušeností z časopisu Vesmír, se úkolu vzbudit zájem o český jazyk v mladé generaci zhostila přímo výtečně. Poutavým způsobem nás provází po vybraných tématech z etymologie, nevyhýbá se však ani problémům současné češtiny. Její hlavní cíl je ukázat, že čeština není nudná, což skvěle dokazuje na hravých cvičeních z českého pravopisu. Loucká přibližuje vznik a původ některých českých slov (myslivec, hospoda, cavyky, kras, tisíc láter, květen) nebo i celých vět a lidových rčení (máš se mnou utrum), starých řemesel (voraři) a místních názvů (Vltava, Říp, Brdy, Újezd). V poslední kapitole pak reflektuje současnou e-mailovou a SMSkovou komunikaci. Celá kniha hýří nadhledem i vtipem. Takže pokud jste školáci a čeština vás nebaví, kniha je určena pro přímo vám a zaručeně váš přístup změní. A když se o češtinu zajímáte, alespoň vás pobaví. Nebo pokud jste učitelé, přinese vám mnoho tvořivých podnětů do výuky. Jedním z nich vás chci na závěr nalákat: Obě veverky pronásledovali čtyři psi až na strom. – Obě veverky pronásledovaly čtyři psy až na strom. Kolik zvířat bylo pronásledováno v první větě a kolik v druhé?

Pavlína Vališová

Znovu jak posledně se musím ptát: proč autoři A2 tak ledabyle podrývají práci svých kolegů starajících se o propagaci týdeníku? Budiž, pominu tisíc láter označených jako jedno slovo, funkčně by tomu dnes s přimhouřením obou očí tak mohlo být, třebaže gramaticky jde jistojistě o slova dvě (látro, jak uvádí např. Ilustrovaný encyklopedický slovník, II. díl J - Pri, Praha: 1981, znamená: "[něm.], staroč. délková míra; l. = 4 lokty (2,365 m)."), a tak působí v oné závorce poněkud nepatřičně, neboť by se hodila více k "celým větám a lidovým rčením". Dál, došla-li A2 tak daleko, že ji čtou i školáci, potom smekám, redakce odvedla dobrou práci. Dovolím si však o takovém úspěchu pochybovat a nad výzvou v článku pronesenou se jako nad bezradným rétorickým obratem pousmát. Nakonec ještě ten uvedený příklad hádanky: Znovu netuším, myslí-li to Pavlína Vališová vážně, anebo ne. Jako gramatické cvičení je to hádanka pěkná, logicky však vázne. Stojí-li někdo na Karlově mostě, dívá se do Labe, nebo na Labe? Ještě jsem neviděl psa schopného vylézt na strom. - Na knihu Pavly Loucké jsem velmi zvědav. Tento drobný článeček v A2 se totiž zdá být jen splněním zadaného úkolu představit knížku, o níž si autorka recenze nedovede udělat vlastní názor, a tak z ní prostoduše opisuje, což působí slibně, v knížce by mohla být ještě řada dalších pěkných vtipů. Pokud si však Vališová toho Loucké kiksu všimla a takto decentně na něj upozornila, což by při vší stylistické neobratnosti článku byl div, znovu smekám.

Mám ale obavu, že je to jak posledně. Že v A2 při jejím rozsahu a týdenním záběru nestíhají redigovat, natož psát. Rezignovat na blyštivou tvář si však redakce nemůže dovolit, byť o kvalitě rozhodují myslím právě detaily. Neříkám, že v Plavu též nemáme problémy, že nepustíme chybu častěji, než by se slušelo, ale zaprvně doufám, že mi za ni vždy vyčiní Malý čtenář, a za druhé, že se netváříme jako vzpruha, přičemž jsme Cosmopolitanem intelektuálů.